March - 26 - Sunday

Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nevědomých, a tak, pokud to záleží na mně, toužím posloužit evangeliem i vám, kteří jste v Římě.
Římanům 1:14-15

Myšlenky k Listu Římanům

Pavel se na sebe díval jako na „dlužníka“, a to vzhledem ke všem lidem, ať jim byl blízký řecký jazyk a kultura, nebo ne (a proto byli počítání k „barbarům“). Rozdíly v národnosti nebo ve vzdělání nehrály roli.

Apoštolovi bylo svěřeno celkové poselství, které se obracelo ke všem. Proto ve svém svědomí také cítil závazek vůči všem.

V jednom smyslu zde stojí Pavel sám. Jen jemu, apoštolovi pohanů, bylo skrze Boží zjevení „svěřeno evangelium slávy“ (Galatským 1,12; 1. Timoteovi 1,11).

Na druhé straně je poselství, svěřené apoštolovi Pavlovi, obsaženo v celém svém rozsahu v Bibli, Božím inspirovaném slově. Proto mohou být „vyslanci pro Krista“ i jiní křesťané. Znají jak „hrůzu Páně“, tak i prostředek k záchraně. A protože „láska Kristova je má ve své moci“, snaží se „přesvědčovat lidi“, aby přijali smíření v Kristu (2. Korintským 5,11-21).

Jestliže „v nikom jiném není záchrana“, než jedině v Ježíši Kristu, jaký závazek spočívá potom na těch, kdo poznali Ježíše Krista jako svého Zachránce. Znají prostředek záchrany, který potřebuje každý člověk (Skutky 4,12).

Proto nemůže Pavel mlčet. Neúnavně nese poselství dále, aby co možná mnohé získal. Je odhodlán jít i do hlavního města. A jednoho dne jej tam Bůh také přivede.