June - 28 - Wednesday

Nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
Hebrejům 4,15

Jsou takoví, kteří chtějí užít pravdu o skutečném lidství Pána Ježíše a Jeho milostivém, soucitném ztotožnění se s lidstvem jako příležitost k tomu, aby učili chybné učení, že On mohl zhřešit. Je pro nás důležité, abychom se, když se zabýváme tímto předmětem, velmi přesně drželi slov Písma a neopírali se o vlastní úvahy. Apoštolové Petr, Pavel a Jan mají všichni totéž svědectví o tomto předmětu, a přece každý apoštol je předkládá s jiným důrazem v souladu se svou zvláštní službou a osobností. Apoštol Petr byl „činitel“, muž činu, a jeho učení je, že „se nedopustil hříchu“. Petr představuje Krista jako vzor pro chozenívěřícího a popisuje Ho jako Toho, jen hřích neučinil (1. Petrův 2,22). Pán Ježíš nikdy neučinil hřích. To je skutečnost, kterou žádný skutečný křesťan nemůže popřít. I Kristovi nepřátelé o tom vydali svědectví. Pán Ježíš se zeptal svých tazatelů: „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ (Jan 8,46) Pilát Ho třikrát prohlásil za nevinného (Lukáš 23,4.15.22). Apoštol Pavel byl myslitel a teolog a jeho svědectví týkající se Krista je: „Hřích nepoznal.“ (2. Korintským 5,21) Tento výrok jde dále než Petrův a ukazuje, že všechny Kristovy myšlenky a pohnutky byly absolutně bez hříchu. Nakonec máme apoštola Jana, jenž ze všech učedníků byl Kristu nejblíže. Spočíval v Jeho náruči (Jan 13,23), a tak Jan mohl napsat: „Hříchu v Něm není.“ (1. Janův 3,5) To znamená více, než že „se nedopustil hříchu“ nebo „hřích nepoznal“. Kristova sama přirozenost byla bezhříšná. Vskutku, On byl tou čistou suchou obětí z „jemné mouky“, ve které nebyl absolutně žádný „kvas“ (3. Mojžíšova 2,1.11). B. Reynolds