December - 11 - Tuesday

Tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst:
Nenavrátí se ke mně s prázdnou.

Izajáš 55,11

Daffa je dvanáctiletý chlapec z Etiopie. Rád by se naučil číst. Ale nemůže zaplatit školné, protože jeho otec zemřel. 

Tu mu učitel dovolí, aby ve škole naslouchal. A tak se Daffa naučí číst. Kdyby jen měl nějakou knihu! To je jeho největší přání. 

Jednoho dne musí vést kozu na trh. Stojí tam muž a prodává knihy. Jedna stojí tolik, kolik Daffa vydělá za týden pasením koz. 

Ale myslí si: Musím ji mít. A přešťastný si nese svůj poklad domů. 

Začíná slabikovat. Jsou to zajímavé příběhy: Tu je o nějakém chudém dítěti. Při jeho narození plesali andělé. Ještě zvláštnější jsou potom příběhy o muži Ježíšovi. 

Daffa si musí pořád myslet: Kdyby tento muž byl u nás, uzdravil by mého otce. – Zmocňuje se ho velká touha. 

Po několika letech přicházejí do vesnice cizí muži. Chtějí stavět školu a vyprávět o Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu. – Ježíš! Daffovo srdce tluče vzrušením. To je přece ten muž z knihy! Doma prosí matku: „Dovol mi pracovat u bílých mužů.“ A skutečně může. Jednou večer jde jeden z misionářů kolem chlapcova stanu. Nevěří svým uším: Daffa předčítá druhým z Bible. A nyní poklekává a prosí Boha o to, aby požehnal práci misionářů. 

Misionář s údivem vypráví své ženě: „Daffa zná Ježíše, čte Bibli a modlí se! To je Boží div!“ Nyní musí Daffa přijít a vyprávět. A srdce misionářů se raduje, když pozorují, jak si Bůh v cizí zemi sám povolal prvního učedníka.